Rodný dvůr

V této oblasti jsem prožil většinu svého života, ať už s rodiči, nebo později v menším bytě s přítelkyní. Všechno se stále mění. Třeba tady bylo pískoviště, a tam keř, který byl vlastně raketoplán, každý měl právo ho řídit jenom chvilku, pak jsme se museli vystřídat. Taky tu byly policejní honičky a hodně hodně požárů, na které byl potřeba tým nejstatečnějších hasičů. A taky tu nebyla dlažba, ale asfalt, litý za Husáka, a později časem zvlněný tak, že se na něm daly dělat trochu akrobatické skoky, když na něj člověk najel hodně rychle na kole…a klepače na koberec, na které se dalo lozit, ale tajně, protože to bylo nebezpečné a nesmělo se to. Hned bych na ně zase vylezl, kdyby tu byly, a kdyby se na mě pak nekoukali jako na blázna…

Všechno se mění a na některé věci je už pozdě. Ale co bylo, bylo, teď je teď. Lituju jen chvil, které jsem neprotančil, které jsem neprožil tak, jak mohly být prožity, s takovou radostí, s jakou nostalgií na ně potom vzpomínám, chvil, ve kterých jsem se příliš zabýval minulostí či budoucností.

Ta tehdejší budoucnost je teď. Jsem už tedy dost připraven, je už čas k tanci? Nebo ještě chvíli šetřit na lepší šaty, boty, vhodnější dobu, lepší parket? Je už čas odstartovat raketoplán? Nebo vlastně keř…nebo ještě uhasit pár požárů?

Další stanoviště naleznete v Björnsonově sadu.