Právnická fakulta

Tak tady jsem promoval. Další školní rok jsem měl nastoupit na doktorské studium ve Vídni, ale do té doby jsem si chtěl zkusit opravdový dospělý život, a tak jsem se nechal na dohodu zaměstnat v bance jako analytik. Viděl jsem tam tehdy holku, která mi přišla jako reinkarnace Pocahontas nebo Nšo-či někde z divokých skal. Jenže byla oblečená v konvenčním saku podle regulí a vlasy svázané do pečlivého korporátního drdolu. A já si připadal stejně, jako pravěký tvor, domestikovaný vlk na sterilních dlaždičkách…proč dobrovolně trávit celý den pohledem do čísílek, když je venku tak hezky? Říkal jsem si, jestli je mi tohle opravdu souzeno, jestli ten hodně slavený úspěch dokončené školy, ty ovace, jsou pouze vstupní branou do fádní práce a popírání sebe sama, čas od času přiživené nějakým tím diplomem za zaměstnance měsíce…

Kolik prací je skutečně potřeba? Co všechno skutečně potřebujeme mít, abychom byli šťastní?

Dnes už se na to nedívám tak tragicky. Docela mi občas vyhovuje strávit den u počítače výměnou za jistoty a nějaké pohodlí. Nevyměnil bych za to veškerý svůj čas, ale klidně třeba polovinu. Možná už stárnu nebo co. Nebo si lze najít na každé práci něco zábavného a užitečného.

Další stanoviště je u hvězdárny.